ŽIVOTOPIS
RADKA BALAŠE ST.
RADKA BALAŠE ST.
Radek Balaš se své první kroky začal učit v roce 1953 u brněnského stepaře Zdeňka Dostála, který se mu však pro své umělecké úvazky nemohl plně vě¬novat. Na doporučení proto vyhle¬dal Františka Krejčíře, u kterého se učil i základy klasického tance. Na divadelní zkušebně se pak seznámil s tanečníkem Ondřejem Bohdanským, od něhož přebral některé stepařské variace. Od roku 1957 již vystupoval na různých akcích v Brně a okolí s dixielandovou kapelou.
Po dobu základní vojenské služby v Mariánských Lázních působil v taneční skupině vojenského folklorního souboru. Současně vystupoval se stepem v různých lázeňských domech, ve večerním programu Hotelu Cristal Palace. Jako člen vojenského soubo¬ru se účastnil různých ama¬térských tanečních soutěží. Posléze se setkal s profesorkou tance Lidové umělecké školy Marií Reichardovou, za kterou zajížděl na soukro¬mé studium stepu, klasiky a výrazo¬vého tance. V té době navštěvoval i některé víkendové semi¬náře, které vedl stepař Goden, u něhož pokračoval v zapo¬čatém studiu i během svého pražské¬ho angažmá v letech 1960 – 1963. V průběhu své vojenské základní služby byl konkurzním řízení přijat k profesionálním tanečníkům do skupiny Uměleckého souboru ministerstva vnitra, kde jako trenér stepu, jazzového tance a choreograf působil František Novotný, známější pod uměleckým jménem Frank Towen, se kterým Radek Balaš během své dlouholeté taneční kariéry úzce spolupracoval.
Po svém návratu do rodného Brna se v letech 1963 – 1969 plně věnoval divadelní práci. Současně však vystupoval jako tanečník a só¬lový stepař v Mezinárodním varieté Rozmarýn, v programové kavárně Evropa a Roxy baru. V letech 1977 – 2002 působil na Divadelní fakultě JAMU či na Dramatické a taneční konzervatoři Brno, Taneční akademii a Lidové konzervatoři Brno. Během dvaceti pěti let tak předal své zkušenosti celé jedné generaci herců a tanečníků.
Pedagogická činnost přivedla Radka Balaše velmi brzy do brněnských divadel, kde již působili jeho bývalí žáci a začínající herci jako například Boleslav Polívka, Miroslav Donutil, Jiří Pecha, Stanislav Zindulka a další. Při spolupráci s brněnskými divadly vytvořil v letech 1964 – 2005 různé choreografie tanců a stepařských ukázek do jednadvaceti inscenací. Často byl zván do Studia České televize Brno, kde připravil stepařské ukázky a choreografie do zábavných a tematických pořadů jako například „Malá škola stepu I“ (1992) v pořadu pro mládež Studio Oáza či „Malá škola stepu II“ (1999) ve Studiu kometa. Ve spolupráci se studiem ČT Praha (1982) připravoval Bolka Polív¬ku pro televizní film Jána Roháče „Traja chrobáci“ či pro Stanislava Zindulku do televizního seriálu Karla Kachy¬ni „Vlak štěstí a naděje“. V roce 2007 se mu podařilo propagovat tanec i v rozhlase. Ve spolupráci s hudebním redakto¬rem Maxem Wittmannem vznikl podle předlohy jeho knihy „Tance 20. století“ pořad „Hudba a tance 20. století“, který oba společně moderovali.
V sedmdesátých letech měla velký vliv na taneční mládež častá stepařská vystoupení zpěváků Heleny Vondráčkové a Jiřího Korna na televizních obrazovkách. Toho zájmu využil ředitel taneč¬ní školy Starlet Brno Vladimír Buryan a nabídl Radkovi Balašovi spolu¬práci. A tak v roce 1979 převedl svou stepařskou skupinu pod tuto taneční školu, čímž vznikl jeden z prvních stepařských klubů na území ČR pod názvem Tap Dance Club Brno. Za dvacet let působení vyšlo z tohoto kolektivu několik mistrů republiky, trenérů a pedago¬gů stepu. V této době si také v suterénu svého domu zařídil zkušebnu, kde připravoval zpěváky, tanečníky a artisty pro práci v estrádách, pro¬gramových kavárnách, barech a ve varieté. Na základě výsledků této práce zís¬kal v roce 1981 u Krajského kul¬turního střediska pro film estrády a varieté oprávnění k výkonu umě¬lecké činnosti choreograf, výuka stepu, jazzového, muzikálového a revuálního tance.
V letech 1983 – 1999 pořádala Taneční škola Starlet Brno Letní školu ve Skryjích u Tišnova a Zimní školu tance v Zubří u Nového Města na Moravě. Ve funkci hlavního lektora vedl po tuto dobu Radek 45 týdenních kurzů stepu, kterými prošlo celkem 855 tanečníků z Česka, Sloven¬ska, Ruska, Polska a Bulharska. Touto činností se stává brněnský stepařský klub na několik let metodickým a lektorským centrem pro mnohé stepařské kluby v ČR. Pro potřebu taneční školy, stepařské semináře a školení trenérů tance při¬pravil Radek Balaš 15 metodických příruček. Na propagaci stepařských soutěží v Brně autorizoval v tisku 28 článků se stepařskou tematikou.
Ve snaze nějakým způsobem legalizovat činnost stepařů v ČR napomáhal svojí organizační činností i nově vznikajícím klubům při začleňování do kulturních institucí a tanečních škol. Jelikož tehdejší komunistický režim ne¬povoloval vznik nových tanečních svazů a škol, veškerou svou činnost v letech 1979 - 1985 prováděl pod hlavičkou Taneční školy Starlet Brno. Za pomoci Milana Degena a Petra Odstrčila se v roce 1986 podařilo založit Sekci stepu při Jihomoravské odbočce ČSAST a v devadesátých letech občanské sdružení Českomoravský stepařský svaz, v němž Radek Balaš zastával dlouhé roky vedoucí funkce.
Od roku 1986 připravoval Radek Balaš stepařské soutěže, které v roce 1989 získaly status mistrovství a o dvě léta později mezinárodního mistrovství ČR. Organizačními změnami činnosti Českomoravského stepařského svazu a převe¬dením soutěží do jiných měst byla ukončena v roce 2002 sedmnácti¬letá soutěžní tradice v Brně.
Radek Balaš se tak během své dlouholeté, bohaté taneční a stepařské praxe nejen zasloužil o šíření stepařských kroků, ale i o značnou publicitu a metodické obohacení české i slovenské stepařské obce.
Text o životní dráze Radka Balaše seniora vznikl na základě článků Milana Degena publikovaných v časopise Klepadlo k výročí Balašových 70 narozenin.
Doprovodné fotografie byly zapůjčeny ze soukromého archivu Radka Balaše st.